Řízek Tomáš 湯瑪士·瑞杰可

TOMÁŠ ŘÍZEK

Za téměř dvacet ilustrátorské práce let se Tomáš Řízek nesmazatelně zapsal k dlouhé řadě českých výtvarníků, kteří svou tvorbou vybudovali a stále udržují renomé české knihy doma i ve světě.

Na českou výtvarnou scénu vstoupil Tomáš Řízek koncem osmdesátých let, kdy veřejnosti představil své obrazy inspirované křesťanstvím, díly velkých mistrů světového umění a přírodou, studnicí všeho bytí i základní jistotou lidské existence na této planetě. Ostatně studium děl starých mistrů a takto získané dovednosti zúročil při ilustrování knih věnovaným osobnostem českého malířství a osobnostem světového malířství, které vydávalo ACME Cultural Enterprise Tainan.

Potřeba a touha malovat v jeho životě převládla relativně pozdě, až v jednadvaceti letech, kdy po absolutoriu gymnázia nastoupil do pracovního procesu. Neměl tehdy žádné oficiální výtvarné vzdělání, jen touhu malovat a kreslit. Tento handicap se snažil napravit studiem na umělecké škole, kam nebyl přijat. Neúspěch ho neodradil, ale naopak podnítil jeho umíněnou touhu. Postupně sám pronikal do tajů výtvarného umění a řemeslnou zručnost získával prostřednictvím kopírování gotických madon, které mu zajišťovaly i obživu. Jak sám uvádí, měl to štěstí, že mohl pár let chodit pravidelně s deskami v podpaží svá díla konzultovat k panu Jaroslavu Králíkovi, žákovi Emila Filly, který mu vedle zvládnutí kresby a seznámení se s jednotlivými malířskými technikami otevřel i svět grafiky a ilustrace. Vědomosti a dovednosti zde načerpané pak Tomáš Řízek zúročil ve své vlastní tvorbě, která vedle malby zahrnuje i užitou grafiku (knižní obálky pro nakladatelství Alpress, Euromedia, Práh, Baset, Dauphin, Vyšehrad, Olympia a další) a ilustrační tvorbu pro různá nakladatelství v Čechách, v Evropě, či Asii.

Počátkem devadesátých let Tomáš Řízek rozšířil svůj tvůrčí zájem o ilustrační tvorbu, která pak v druhé polovině devadesátých let v jeho díle převládla a nakonec zcela upozadila i jeho volnou malířkou tvorbu. Až poznání kultury Asie a autorovy cesty po Číně a Taiwanu ho natolik uchvátily a oslovily, že se opět vrátil k malbě obrazů. Na rozdíl od umírněné barevnosti v kontrastu s velkými bílými plochami, které dominují jeho malířské tvorbě počátku devadesátých let, obrazům posledních dvou-tří let vládne pestrá, živá, zářivá barevnost tak typická pro asijské kultury. Inspiraci pak autor nachází v exotice historie a tradic Orientu. Dalo by se říci, že tyto obrazy svou barevností a lyričností volně navazují na ilustrace k pohádkám a bájím zemí Asie.

Listuji-li knihami, které ilustroval Tomáš Řízek, a je jich již více než padesát, udivuje mne jeho žánrová šíře, která jakoby mapovala historii české ilustrace v průběhu 20.století a její snahu o řešení základního problému, jak nejlépe a nejúčinněji působit na výchovu dítěte v oblasti rozumové i citové, jak mu výtvarně přitažlivě zprostředkovat výsledky vědění a poznání, jak se přiblížit jeho psychice.

Ilustrace se v jeho osobní interpretaci literárního díla opět stává prostředkem poznání světa jako celku, v jeho dynamice a vzájemných vztazích, ruší hranici mezi skutečností a fantazií. Vedle popisných scén v oblasti vědecké a naučné, kde klade důraz na detail a odpovídající reálie, upřednostňuje u pohádkové literatury náznaky, ozvláštněné detaily, symboly umocněné emocionálním působením barvy navozující danou atmosféru s ohledem na schopnosti dětské vnímavosti.

Ilustrátorskou dráhu Tomáše Řízka nastartovala encyklopedie pro děti, kterou mu nabídlo nakladatelství Fragment a po ní následovaly další „naučné“ tituly pro děti (Říkám to správně?, Průkopníci vědy a techniky v Českých zemích, Auta, Lokomotivy, Osobnosti ducha českých dějin, Legendy kriminalistiky, Hvězdy českého filmu II., Hvězdy českého filmu III., Literatura v kostce,Letadla, Lodě, Stroje, Slavní lékaři). Poslední jmenovaný titul vyšel i v Číně.

Vedle ilustrací přibližujících dětem svět vědy, techniky, umění, filmu dostal Tomáš Řízek v druhé polovině devadesátých let možnost ilustrovat legendy a pohádky. Nejprve to byly tituly z evropské historie (Tajemný cizinec, Keltské mýty a báje, Soumrak a prsten), ke kterým postupně přibývaly další pohádky a báje mimoevropských zemí (Báje orientu, Legendy a báje staré Arábie, Pět indonéských pohádek). Na ně pak navazují knihy přibližující českou historii (Kutnohorské legendy) a pověsti z pražského židovského města (Utajená svatba, Golem prochází Prahou). Odtud pak už byl jen krůček ke klasickým pohádkám např. Alibaba a čtyřicet loupežníků nebo Pohádek bratří Grimmů, které vyšly i převyprávěné Vladimírem Hulpachem v řadě úprav (Z pohádky do pohádky, Vykutálené pohádky, Zámecké pohádky, Pohádky o zvířátkách, Pohádky bylo nebylo, Nejpohádkovější pohádky, Nebeské a pekelné pohádky, Kouzelné pohádky, Čarodějné pohádky, či pohádky). Z českých klasických pohádek to byl Karel Jaromír Erben a další (Zlatovláska, O Popelce, O třech přadlenách a jiné pohádky).

Zdaleka ne posledním žánrem, o který se začal Tomáš Řízek více zajímat, je příběh s dětským hrdinou, hrdinou, který je vrstevníkem a kamarádem dětí a který s humorem řeší i zdánlivě velké problémy. Do této kategorie patří ilustrace ke knize Eliáš a babička z vajíčka, O Kačence a tlustém dědečkovi a i jeho dosud nejúspěšnější kniha Ema a kouzelná kniha, za kterou získal společně s autorkou textu Petrou Braunovou 1. místo Cenu dětí, 1. místo Cenu knihovníků Klubu dětských knihoven SKIP a 1. místo mezi 20 nečtenějšími knihami v České republice.

Jednou z posledních knih, které Tomáš Řízek vypravil svými ilustracemi je encyklopedie Český rok od jara do zimy, která nejen dětem přibližuje lidové zvyky a obyčeje, jež provázely životy našich předků a jsou nedílnou součástí naší duchovní kultury. Některé byť v pozměněné formě provází náš život stále, s jinými se pak setkáváme při různých příležitostech pouze v lidových skanzenech a mnozí návštěvníci neví, proč vznikly a co symbolizují. Kniha získala Zlatou stuhu a získala Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za přínos k rozvoji dětského čtenářství a literární cenu "Knihopábitel 2010 - Cenu za nejlepší knihy roku pro mládež".

Mrzí mne, že mnohé z výše citovaných knih, které Tomáš Řízek ilustroval, nebyla určena českému čtenáři, ale byla realizována pro zahraniční vydavatele, jako např. švýcarský Bohem Press (Paris, Berlin, do řady Giramondo), Taiwanský GrimmPress. (Alibaba a čtyřicet loupežníků), a ACME Cultural Enterprise Ltd. (Schubert, Chopin, Věrný pes Baker, Van Gogh, Gauguin, Picasso). Knihy pro tato nakladatelství byly vydány ještě v Koreji (Alibaba a čtyřicet loupežníků, Paříž, Berlín) a v Turecku (Alibaba a čtyřicet loupežníků). Knížky z řady Giramondo pak vyšly v Norsku a Holandsku. Ostatně již knížky pro Aventinum a Brio vycházely v koedici s francouzským nakladatelstvím Gründ, nebo německým Artia Verlag. Především tituly přibližující životní osudy a tvorbu velikánů světové kultury, by byly významným obohacením české knižní produkce, hlavně nyní, kdy zjišťujeme alarmující absenci vzdělanosti u mladé generace, protože prostřednictvím Řízkových ilustrací doplněných jednoduchým textem se malým dětem dostanou základní informace o osobnostech, které utvářely historii evropské kultury.

Stávající tvorba Tomáše Řízka si již získala svá ocenění nejen od dětí, kterého si autor velmi váží a jejichž instinkt je někdy důležitější než názor dospělých, ale i od odborné veřejnosti. Ostatně to, že byl opakovaně osloven zahraničními vydavateli, je svým způsobem také ocenění jeho tvůrčí práce. Navíc knihy řady Giramondo, na které se podíleli ilustrátoři z celé Evropy a pro kterou Tomáš Řízek ilustroval Paříž a Berlín, získaly v Itálii v roce 2002 cenu Premio di Alpe Appuane za nejkrásnější dětskou sérii a o rok později ještě Andersenovu cenu.

Tomáš Řízek byl také přijat za člena Klubu ilustrátorů dětské knihy, který sdružuje špičkové české ilustrátory a jehož cílem je pečovat o udržení kvality ilustrací a výtvarné podoby dětské knihy, která je v posledních desetiletích ohrožovaná různými médii, jejichž konzumace je pohodlnější a méně náročná než četba. Důležitost etického sdělení a smysl dobré četby však nelze nahrazovat sebechytřeji zkrácenými texty, které nemohou suplovat umělecké dílo. Ilustrace v dětské knize je často prvním setkáním dítěte s výtvarným uměním, vlastně takovou první pomyslnou vstupenkou do galerie. Ostatně kultura, v současném čase všude se přelévající uniformní civilizace, se stává jediným rozlišovacím znakem společenství lidí.

Podstatné je, že přes veškerá úskalí stále zůstává dětská kniha živým organizmem, který se neustále mění a vyvíjí spolu s rozvojem výtvarných forem, ale i v konfrontaci s proměňujícími se potřebami doby.

Hana Nováková,
červenec 2011